Astronom cítil nadšení i zklamání
12. 08. 1999 MF Dnes Autor: Ivana Lesková
Linhartovy
Heřman Menzel z Linhartov u Města Albrechtic na Bruntálsku včera už časně ráno vynesl na zahradu rodinného domku svůj padesátikilogramový hvězdářský dalekohled a nedočkavě ho namířil na Slunce. Aby si šedesátiletý amaterský astronom ukrátil hodiny zbývající do zatmění Slunce, pozoroval sluneční skvrny a vyprávěl o nich desetiletému vnukovi Zdeňkovi. "Základem kostry dalekohledu, který dokáže zvětšovat až dvě stě padesát pětkrát, je kus vodovodní trubky. Přístroj mi z přátelství vyrobil známý konstruktér teleskopů František Kozelský," vysvětlil důchodce. Před časem sice už na zahradě vybudoval základy hvězdárny, ale po povodních změnil plány. Místo pozorovatelny hvězd postavil nový rodinný domek pro sebe a svoji manželku. Přesto uvažuje, že právě v půdních prostorách starého domu vznikne hvězdárna. "Dalekohled mám, zbývá vybudovat kopuli nebo alespoň upravit střechu tak, aby se dala otevřít," řekl muž. Pozorování ze země nepovažuje za ideální. "Dole se totiž drží rosa. Ve výšce je čistší vzduch a také rozšířený obzor," uvedl. "Dědečku, podívej, už to začíná. Kousek Slunce už je zakrytý," přerušil hvězdářovo vyprávění nadšeným výkřikem jeden z chlapců, kteří pozorovali Slunce přes sklo ze svářečské kukly. Heřman Menzel se vrhl k dalekohledu, ale neviděl nic. "Přístroj je sice elektronicky ovládaný, ale to stačí jen na pozorování hvězd. Rotace Země a pohyb Slunce jsou rychlejší, takže to budu muset štelovat ručně," komentoval. "Už to mám. Konečně!" neskrýval radost z pohledu na vykrojený sluneční kotouč. "Pojďte se honem podívat, jak do Slunce vchází stín," pobízel desítku přítomných lidí. "Je to krásné," netajil Menzel pocity nadšení. "Pro nás astronomy amatéry je úplné či skoro úplné zatmění Slunce svátkem, protože stejný úkaz lze spatřit na jednom místě pouze jednou za 360 let," líčil. "Už bude vidět jenom srpek. Zdeňku, honem zavolej babičku," pobízel vnuka. "Ta sleduje v televizi přímý přenos z Mnichova," opáčil chlapec. V čase, kdy mělo zatmění Slunce vrcholit, se ochladilo, zavál studený vítr a nad zahradou se objevila mračna, která zakryla pohled na Slunce. Setmělo se však jen trochu. "Škoda, to nejpěknější neuvidíme," odhadl zklamaně Heřman Menzel. A měl pravdu. Vyčasilo se, až Slunce opět začalo nabývat na své původní velikosti. "Na viděnou za 360 let," loučil se poté s hosty hvězdář, kterému se rychle vrátil humor. "To už ale nebudeme tak dobře vidět," podotkl se smíchem.
Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)
SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY
Zveřejněno 12.08.1999 v 14:34 hodin